Únikové hry Ostrava udělaly doslova boom na trhu. Nikdo to neznal a lidé byli zpočátku nedůvěřiví a trvalo to pár let, než celosvětový fenomén objevili. Pokud rádi hrajete hry, ale máte pocit, že už jste zkusili všechno, tak to jste ještě nezkusili únikovou hru. Když už si myslíte, že máte vyhráno, že jste blízko, nebo že je hra moc snadná, věřte, že váš dojem je naprosto mylný a je to právě naopak. Možná jste o rozmachu únikových her, escape nebo exit game již slyšeli a možná si myslíte, že to je jen příliš drahý souhrn hlavolamů v jedné místnosti, který byste jistě zvládli levou zadní. To je ale velký omyl. Úniková hra testuje všechny vaše schopnosti a nutí vás je použít. Probouzí ve vás dovednosti, o kterých jste si možná mysleli, že je ani nemáte. Není to jen soubor řešení hlavolamů, ale také vašeho logického úsudku obecně. Musíte správně začít, správně volit všechny následující kroky a samotné zmíněné hlavolamy už jsou jen pomůckou, která vám otevírá dveře dál. Navíc ve hře nejste sami, takže je zapotřebí i efektivní a rychlá komunikace, aby vše rychle odsýpalo. Na otevření dveří máte totiž jen limit 60 minut. Nahlédnout do hry můžete na chvíli i tady nebo tady.

Únikové hry Ostrava – teambuilding na celý život

Možná vám únikové hry přijdou jako zábava pro partu přátel nebo rodinu, ale napadlo vás, že by mohly fungovat také jako tmel pracovního kolektivu? Co váš šéf a kolegové v práci? Něčí narozeniny nebo vánoční večírek? Organizátoři únikových her jsou kolikrát schopni vytvořit únikovou hru přesně na míru firemnímu klientovi. Zpravidla to bývá adaptace na mnohem více účastníků, než je běžné, takže si to celý tým pak mnohem více užije. Některé ostravské firmy nabízí aktivity až pro padesát lidí. Jednou další vcelku dost využívanou variantou je možnost tzv. supervizora, kdy si pracovník oddělení HR sedne za kameru a sleduje týmy. Dle toho pak rozhoduje, jestli jsou pracovníci na svých pozicích správně umístěni, a jestli se třeba nevyplatí někoho přesunout někam jinam. Díky různým úkolům se lidé jinak projevují a ukazují, co v nich je. To normálně v práci nejde, takže únikové hry mohou hrát v podstatě roli při restrukturalizacích nebo náboru nových lidí do firem. Nicméně v poslední době se únikové hry těší obrovské popularitě a jsou využívány právě jako prostředek teambuildingu a podobných kolektiv utužujících aktivit. Týmy kolegů mnohokrát i spolu se šéfem si společné řešení strategických situací a logických úkolů nebývale užívají. Nejdůležitější ale je, že se i vracejí.

Objevujte stále nové dveře

Zní to možná zvláštně, proč by někdo platil dvakrát za to samé, ale tak to vůbec není. Dohrajete-li totiž jednu hru, můžete se okamžitě přihlásit na další, jinou a těžší. Hry jsou zasazeny do různých tématik, různých příběhů a hlavně do různých úrovní obtížnosti. Organizátoři ale radí všem, aby začátek svých herních dobrodružství odstartovali na té nejnižší úrovni. Má to svojí logiku a k překvapení mnoha, i nejlehčí hra má celkem vysokou „úmrtnost“. Záleží na konkrétní firmě, jak si své hry poskládá, ale průměrně se z nejlehčí místnosti dostává kolem 90 %. Některé firmy mají podíl nižší, čímž se někdy rády chlubí. I v těch pěti ostravských můžete při návštěvě narazit na tabule s procentuálním podílem neúspěchů společně s rekordy. Platí ale, že čím obtížnost roste, úspěšnost vcelku prudce klesá. U druhého stupně už je zhruba kolem 70 % a u třetího stupně kolem 50 %. Některé firmy mají k dispozici více úrovní, ale většinou se setkáte se třemi. Každá z nich má svou vlastní tématiku i hlavní úkol. A to je přesně to, co dělá únikové hry tak návykové. Pokud si jednou vyzkoušíte, jaké to je a zahrajete si, začnete zcela jistě toužit po tom prozkoumat, co se nachází za těmi dalšími, údajně těžšími dveřmi. Chcete zjistit, zda budete součástí té úspěšné většiny, nebo se zapíšete na seznam odpadlíků? Právě tahle motivace, vidina výzvy a zvědavost nutí skupinky se vracet, třeba i v obměněných sestavách nebo ve více lidech, a zažívat tak dobrodružství za zamčenými dveřmi stále znovu a znovu.