Když si pořídíte dlouhou noční košili s dlouhým rukávem, konečně budete skutečně retro. Výrobci se při různých svých retro edicích drží trochu při zdi a většinou se omezují na dobu několik desítek let zpátky. Je to pochopitelné, chtějí svými produkty evokovat v zákaznících období, které sami zažili. 

Ale zapomínají na kolektivní podvědomí. Obléknout se do spaní podobně jako to dělávaly babičky a prababičky může být vzrušující připomínka dob minulých. A v situaci energetické krize zároveň dobrá pomoc, jak se zahřát v ložnici vytopené méně než v letech tučných.  

Když ji nosili i muži…

Jak to vlastně přišlo, že si lidé zvolili jako noční úbor dlouhou volnou košili? Po pravdě řečeno, i když si dle informací z Bible uvědomili svou nahotu ještě v rajské zahradě bezprostředně po požití jablka poznání a snažili se ji zakrýt, v noci jim evidentně nevadila. Ještě ve středověku spali lidé většinou nazí, respektive jedinou věcí,, kterou si oblékali, byla čepice, protože hlavu nebylo dost dobře možné přikrýt. Současné vědecké studie prokázaly přínos takového (ne)oblékání do spaní pro snižování cholesterolu v krvi, tělo totiž muselo vynaložit více energie na to, aby se zahřálo, a tak toho více spálilo.

Nicméně s postupující s civilizací lidstvo zchoulostivělo a pocítilo potřebu oblečení v nočních hodinách určených pro odpočinek. A proč konkurz na noční úbor vyhrála práve košile?  Módním trendům konce 16. století dominovaly pevně sešněrované róby nošené ve vrstvách a napudrované paruky. Z tohoto důvodu nebylo divu, že ženy i muži ocenili, když bylo možné přejít na ležérní, pohodlnější oblečení. 

Ve znamení pohodlí a tepla

Noční košile byla tedy vyvinuta jako samostatná součást šatníku. Noční košile té doby začínaly jako volné róby, které sahaly ke kotníkům, měly  knoflíky vepředu a dlouhé rukávy. Jelikož v těch  časech lidstvo nedisponovalo ústředním topením a v ložnicích byly často nízké teploty, měla mít noční košile i hřejivé vlastnosti. Pro bohaté lidi byla proto často vyrobena z vlny nebo sametu a někdy navíc lemována kožešinou. Téměř 150 let dominovala ložnici noční košile, přičemž její jednoduchý základ byl identický pro obě pohlaví. Dámský oděv na spaní byl obvykle poněkud ozdobnější (tkaničky, stuhy, výšivky), což je naprosto pochopitelné a nikoho to nepřekvapí.

Časy se měnily, ale košile vydržela

V 18. století se noční košile pro ženy a muže nadále vyvíjely. Ženy chtěly být svůdnější a začaly nosit úbor těsně přiléhající k tělu, vyrobený z hedvábí nebo brokátu a zdobený krajkou nebo volánky, tzv. negližé. Stále více se měnila i móda pánských nočních košil. Mužova jednoduchá, pytlovitá košile ztratila délku a končila nejprve pod kolenem a později nad kolenem, jednoduše proto, že muži začali odmítat chodit v sukni. Kratší košile byla praktičtější. Bylo zcela běžné, že muž doma nosil jen kalhoty a svou noční košili. Mnoho mužů si nechávalo noční košile jako nátělník i přes den, když vycházeli z domu.

Podtržení ženskosti je důležité

Současná pyžama napodobují způsob moderního oblékání. Svůj název získala podle hindského výrazu paejmama, což lze přeložit jako široké volné kalhoty. Pánové tvorstva tedy objevili pyžamové kalhoty již koncem 19. století jako moderní alternativu dlouhého nočního prádla. Ve  20. letech 20. století začaly nosit pyžama i emancipované ženy. Ale elegantní hedvábné nebo teplé flanelové  “venkovské” noční košile nevyšly nikdy z módy a sahají po nich i současné ženy, i když si mají z čeho vybírat. Košile plní základní funkci nočního prádla, to znamená, že neškrtí a hřejí a navíc působí ryze žensky. 

Dáváte přednost pyžamu nebo noční košili? Proč?

Tomáš Mráz